Pohřeb patří mezi emocionálně nejnáročnější situace v našem životě. Je nejen posledním rozloučením se zesnulým, ale podstatnou roli hraje i vyjádření podpory nejbližším pozůstalým. Etiketa na pohřbu je důležitá. Ať už se účastníme z jakékoli pozice, měli bychom být dobře připraveni, čímž vyjádříme soustrast a úctu.
Oblečení na pohřeb
Při volbě ošacení zohledňujeme svůj vztah k zesnulému. Zpravidla platí, že čím bližší vztah, tím tmavší by zvolené oblečení mělo být. Na pohřeb v rámci rodiny je černá barva samozřejmostí. Při rozloučení s běžnějším známým lze volit tmavší odstíny hnědé, modré, fialové či šedé.
Muži by měli mít tmavý oblek bez lesku a nápaditých vzorů, bílou košili, černou kravatu a černé boty. Samozřejmostí jsou černé ponožky. V krajním případě lze tolerovat i tmavé, nejlépe černé džíny a tmavou košili. Vše samozřejmě bezchybně čisté.
Ženy by měly mít zahalená ramena a kolena. V případě úmrtí v užším rodinném kruhu jsou samozřejmostí černé šaty, v jiných případech postačí šaty tmavé. Tmavý šátek přes hlavu, stejně jako černá kabelka či klobouk mohou také patřit ke smutečnímu úboru. Celkově volte oblečení spíše konzervativní.
Největšími prohřešky proti etiketě jsou zejména světlé džíny, křiklavé barvy, výstřihy a minisukně, sportovní obuv či zašpiněné ošacení.
Průběh pohřbu
Průběh civilního pohřbu s obřadem ve smuteční síni je zpravidla následující:
- po příchodu do obřadní síně pokládání květin k rakvi, případně přímo na rakev,
- následuje skladba z hudební produkce,
- na řadu přichází řečník, případně více řečníků,
- následuje opět hudební produkce a odvoz samotné rakve (v některých případech rakev zůstává na místě po celou dobu obřadu),
- kondolence nejbližším pozůstalým.
Církevní pohřeb probíhá odlišně. Po příchodu do kostela se hosté usadí a po vyslechnutí smuteční mše následují nosiče rakve, vybrané často z úzkého rodinného kruhu, na hřbitov, kde mohou sledovat uložení rakve do hrobu.
Jak kondolovat?
Pro kondolenci neplatí žádná šablona. Pokud se nám v daném momentě nedostává slov k vyjádření soustrasti, zcela postačí i pevný stisk ruky. V každém případě je třeba se vyvarovat planých frází. Vhodný čas pro kondolence je přibližně dva týdny poté, co k úmrtí došlo.
V případě kondolence při obřadu je nejvýmluvnější tiché podání ruky, případně jemná úklona. Tiše pronesená slova „upřímnou soustrast“ plně postačují. Pokud chceme pozůstalému nabídnout pomoc s dalšími záležitostmi, rozhodně to nespojujeme s kondolencí, ale vyčkáme na pozdější příležitost. Pokud je u obřadu kondolenční kniha, je vhodné ji pro kondolence využít.
Pokud zvolíme písemnou kondolenci, rozhodně se vyvarujeme elektronické cesty, tedy žádný e-mail či SMS. Za nevhodné může být považováno i použití telefonu k ústní kondolenci. Nejvhodnější je stručně napsaný dopis na bílém papíru nebo kondolenční list.
Pohřební hostina
V dnešní době jsou již velkolepé hostiny spíše minulostí, setkáme se spíše s obědem pro blízké příbuzné. Účast na hostině není povinná, stejně jako není nutné ji organizovat. Vše je na vlastním uvážení. Pokud ale hostinu organizujeme, je třeba dodržet základní pravidla. Nelze očekávat, že hosté pojedou na hostinu hromadnou dopravou – převoz je nutno zajistit.
Pohřební hostiny dělíme na tři základní typy:
Číše vína
Krátké setkání v odpoledních až večerních hodinách. Jde o uctění památky zemřelého u sklenky vína. Je možné podávat drobné pohoštění jako oříšky atd.
Oběd v restauraci
Na oběd se zve pouze nejužší rodina, případně velmi blízcí přátelé zesnulého. Menu může volit hostitel sám, v poslední době je ale zvykem spíše nechat hosty vybrat dle jídelního lístku. Před samotnou objednávkou je pronesen krátký přípitek na počest zesnulého.
Domácí hostina
Tato tradice je dnes již spíše záležitostí venkova. Schází se početná rodina včetně vzdálených příbuzných. Podává se vždy doma připravený oběd o všech chodech a samozřejmě alkoholické i nealkoholické nápoje.
